Můj život několik let zpátky

16. července 2017 v 23:06 | Donger |  League of Donger
Je legrační projíždět starý deníčkový zápisy z předchozích blogů. To byly aspoň zážitky.

Třeba před třema lety touhle dobou:

"Úspěšně odmaturováno, neúspešně "odautoškolováno", momentálně výletění s rodinou..
Toť zhrnutí posledních měsíců. Vlastně bych teď mohla psát slohy o tom, co všechno se stalo za ten přibližně rok, co jsem pořádně vůbec nepsala. Ale rok to bylo super. Mám vztah, jsem přijatá na vejšku.. jediný co mi vlastně momentálně chybí ke štěstí jsou peníze :D Letos to s festama vázne.. a pak taky s tím, že skončily staré sladké prašivé dny. Ale nechci je nehcat schípnout, takže prašivku musím(e) udržet a rozvíjet! (Zackoušku! >:3)"

Je to úsměvné. Jak ráda bych zas vyměnila maturitu za zkoušky na vejšce. Jak oproti mému "umu" v autoškole už teď řídím celkem ostříleně. S penězma jsem na tom pořád stjeně mizerně. Sce jsem moomentlně v Tescu a zaučuju se, což je torchu psycho, ale aspoň to utíká. A s festama to vázne pořád... nejsou peníze a už ani taková cuhť jako dřív. Ale pravděpodobně to letos konečně vynahradím a na otočku se zase stavím na Advíku. A prašivka... ta bohužel upadla celkem hodně, ale i tak.. nenechám jí umřít. Pořád zkouším jí kreslit, nezapomenu na ní. Never ever. I kdyby měla navždycky zůstat jenom osobním humorem. Bude mi inspirací pořád.




A už je to tři roky, co jsme byli na Slovensku, tyjo. Jela bych zas.

"Naše výletící familie se po týdenním pobytu v Krkonoších úspěšně přesunula na Slovensko, přesněji do Velkého Meďeru. "

To jsem i nadšeně a hodně kreslila. Wow, tolik skic.

"Velkej důvod pro mě bylo to, že se díky tomu po dvou letech budu moct vidět s Lucy. Shit fuck, bylo to úžasný odpoledne.. Jsem strašně šťastná že jsme se mohly setkat. Připomenout si starý časy byl nepopsatelnej pocit. Úplně jsem z toho dostala KakuHi náladu a s ní tvořit cokoliv v čem tyhle dva magoři budou obsáhlý. Hlavně dokončit naší už několik let starou nedokončenou povídku :'DD Nejlepší na tomhle shipu je to, že na ně prostě nevyčerpáte náměty. Jednodušě se vždycky nějaký objeví už jenom v každodenním životě kolem vás (viz. Hidan a jeho papírkový peníze nebo autobus :DDD) a to si pak stačí představit je dva v oné situaci a nápady se hrnou samy :'DD Teď jenom se dokopat zase něco tvořit :'D
Takže jsme kecaly úplně o vše možným, protože jedno odpoledne není moc času, a chodily úplně obyčejně po městě a sekáčích. Za mojí debilní nepozornost se proklínám ještě teď, protože tričko, který se mi tak zkurveně líbilo, mi vyfoukla jiná ženská, protože jsem si předtim spletla ramíno... asdfghjkl. Jsem fakt trapná že mě to sere.. :'D Každopádně, náplastí mi byly nový nadkolenky a kalhoty.. Ano, jsem furt jenom pitomá holka no :'D (každopádně, nakupování oblečení je pro mě svátek, dovolím si to tak jednou do půl roka.. zaprvý kvůli penězům, a zadruhý by mě to ani nebavilo, koupit si každej tejden nový hadry.. :'D) A potom ještě skvělý letní tričko, který jde nosit jak jako podprda tak jako triko, takže strašně fajn. A pak letní tílko.. No co, člověk si musí někdy udělat radost.

A vedro, to mě ubijí celej tenhle tejden :'D Hlavně včera, při našem výletě do Maďarska. Řekla bych že to byl spouštěcí impulz pro vypuknutí našich klasických rodinejch hádek.. To jediný to zkazilo. Ale jinak hezký město. Györ. A mám novou čelenku s hrotama za 2 eura :D :3"

Takový super chvíle tyjo. Jsem ráda že jsem si to poznamenala. Už jenom proto že vím, kdy přesně se to událo, protože vzpomínek mám hodně, ale u většiny si nepamatuju ani datum... Takže bych si zážitky sakra měla psát častějš.
A výpisky z roku 2011 jsou vážně legrační. Dětský a zároveň je naprosto chápu, úplně si to alles vybavuju. Přijde mi to jako dneska. Je to legrační a zároveň směšně hloupatý.

"Že už se nebudu tak strašně těšit na tábor, kde prožiju jedny z nejhezčích dnů mojeho života.
Místo toho jedu na místo, kde mě bude srát banda 10letejch harantů. A ještě lépe, už to nebudou jenom holky, ale otravný, prepubertální hovada. Zase se do mě polovina zamiluje ačkoliv sama nechápu proč, a já nebudu vědět, co s nima dělat, jestli je dřív utopit v Lipně nebo umlátit.

Mám plán. Budu zlá. Hnusná, arogantní svině, muhahahaha. Jo, nic jiného totiž na spratky nefunguje. Být milá je totiž přesně ten způsob, jak se oddělat v přítomnosti dětí.
Já nemám ráda děti. Tak to prostě je.
Jo, já vím, přesudky jsou hnusná věc. Teď mluvím obecně.

Nemůžu se těšit na Lucku ani na Terku. Uvidíme se ještě vůbec někde pohromadě?
Možná pojedu za Luckou. Na Slovensko. A upřímně? Nechce se mi tam, ne kvůli Lucce, kvůli ní tam přeci jedu. Jenom ta dálka, peníze, organizování... Jsem svině.
Promiň mi to Lucy. Já přijedu, udělám pro to všechno.

Chci vrátit loňské prázdniny. Chci vrátit ty dny, kdy jsem odpočítávala odjezd. Ani blbá historie na skypu mi nechce vrátit ty chvilky, kdy jsme si psaly, jak neuvěřitelné to všechno je.
Tenhle článek je sračka.

Jo, měl být stručný, ale zase to nevyšlo. Typické.
Zaprvé neumím psát. Nedokážu své myšlenky, které by sami o sobě i za něco stály, přenést na papír a blog. Ať chci jak chci, nedokážu to ze sebe dostat.

Měl to být výpis. Úleva, víte. Byla jsem smutná a naštvaná, ale teď to nějak vyprchalo a je mi zase nějak všechno jedno. Než se ke všemu dohrabu, je pozdě. Tyhle nálady měnící se rychlostí blesku mě jednou zabijou.
Zatřetí... stejně s tím nic neudělám. Výkřiky do tmy nic nezmění. Budoucnost ani minulost. Možná přítomnost, jo, ulevím si.

Ale jinak je naprosto k ničemu, protože ono to přejde.
Vrací se všechny ty vzpomínky na minulé prízdniny. Minulý rok jsem touhle dobou jen odpočítávala dny. Tak, jak to teď dělají ti, kteří jedou znova. Ani si neuvědomují, jaké mají štěstí. Já budu trčet na výtvarném táboře, který už jsem v životě nechtěla vidět, litovat se jako blbka, budu si hrát na mrchu a ubližovat malým hloupým dětem, vzpomínat na hezké věci a mít se hnusně.

Kdybych to měla jako "oni", už bych se taky těšila. A daleko víc. Daleko déle, už od září, pěkně jako minule.
Jojo, já prostě věděla, že se na ty prázdniny nemám těšit.


Vyměnila bych cokoliv za to, abych se tam zase mohla vrátit. A je mi jedno, že už mě Naruto tal nebaví, chci tam kvůli těm lidem, atmosféře. Pořád ho mám ráda, i když ho nesleduju.
Prohlížím si tu Body Buddy, ačkoliv kolem mě pořád někdo chodí a vzpomínám."

Moje averze vůči frackům se nezměnila, stejně jako moje úzkosti z toho, že nedokážu všechno vypsat tak, jak bych chtěla. Na Naruto tábor taky vzpomínám často, a taky je mi smutno a chybí mi to. S holkama už si prakticky nepíšu, ale v kontaktu jsme pořáed, takže vím, že kdykoliv bych se jim ozvala, tak mě vyslechnou, vím, že jsme tu pořád pro sebe, i když si nepíšem. A na BBčko bych se mohla po dlouhý době taky podívat :3

Našla jsem i spoustu dalších věcí, ale to zas nechám na příště, hmh...

Jdu spinkat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama